Značka představuje společně s produktem či službou a prodejním vektorem srdce úspěšného podnikání. Její ochranu, podobně jako ochranu samotného produktu, je proto třeba brát vážně. Způsobů, jak svoji značku chránit přitom existuje celá řada. Jak se od sebe jednotlivé způsoby liší, jejich specifika a další jednotlivosti rozebírám v sérii článků věnovaných tématu ochrany značky.
V tomto příspěvku krátce představuji ochranné známky a jejich klíčové charakteristiky jako populární a efektivní nástroj pro ochranu značky.
Základ pro účinnou ochranu značky
Tradiční a spolehlivý způsob ochrany značky představuje registrace ochranné známky. Ochranná známka znamená právo oprávněné osoby (vlastníka) v zásadě libovolně užívat chráněné označení a současně zabránit ostatním totéž označení užívat v rámci jejich vlastní činnosti (samozřejmě existují určité výjimky, které rozebírám v jiném příspěvku tohoto seriálu).
Druhy ochranných známek
Sluší se uvést, že registrovat je možné zejména slovní či obrazová označení (kromě toho existují i exotičtější ochranné známky, jako např. zvukové, prostorové atd.).
Slovní ochranné známky nechrání žádné konkrétní grafické zpracování. To znamená, že pokud si třetí strana zaregistruje nebo začne používat logo, které je podobné tomu vašemu aniž by však zahrnovalo slovní prvek chráněný zaregistrovanou slovní ochranou známkou nebo jiný podobný prvek, pak se na základě slovní ochranné známky není možné proti takové osobě bránit (jedná se o zjednodušený pohled – ochrana je principiálně možná i v takových případech, nikoli však na základě dané ochranné známky, ale s odkazem na právní úpravu nekalé soutěže nebo s ohledem na právo k nezapsanému označení – tyto možnosti dále rozebírám v jiném příspěvku tohoto seriálu).
Obrazové známky jsou zase silně spojené s konkrétním grafickým vyobrazením. To znamená, že pokud dojde ke změně loga, ochrana poskytovaná příslušnou ochrannou známkou může být oslabena ve vztahu k novému grafickému provedení loga. Pokud se nové logo významně liší od verze chráněné ochrannou známkou, třetí strana teoreticky může navrhnout zrušení takové ochranné známky vztahující se k zastaralé verzi loga. V takovém případě by se ale skutečně muselo jednat v podstatě o dvě odlišná označení.
V případě, že obrazová známka obsahuje také slovní prvek, pak je chráněný jak tento slovní prvek, tak grafické znázornění. Takové ochranné známky se dříve označovaly jako kombinované. Nicméně ochrana čistě ve vztahu ke slovnímu prvku v rámci celého označení není tak silná jako v případě slovní ochranné známky. Posouzení, zda dochází k porušení také „kombinované“ ochranné známky bude záviset na konkrétních okolnostech každého případu a zejména pak na tom, co je dominantní prvek chráněného označení.
S ohledem na výše uvedená specifika slovních a obrazových ochranných známek lze doporučit registraci obou druhů pro komplexní ochranu jak slovního označení, tak grafického znázornění užívaného loga.
Územní omezení
Pro ochranné známky platí, že jsou vždy registrované ve vztahu ke konkrétnímu území. Neexistuje nic jako světová ochranná známka. Nejblíže tomu je ochranná známka Evropské unie (EUTM), která poskytuje ochranu ve všech členských státech EU. V ostatních případech je zpravidla potřeba zajistit ochrannou známku pro každou zemi samostatně. S ohledem na to je vhodné ochrannou známku zaregistrovat pro všechna území, kde vyvíjíte nebo plánujete vyvíjet nějakou činnost.
Ve snaze usnadnit vlastníkům ochranných známek proces jejich registrace, nabízí Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) tzv. mezinárodní přihlášku, díky které je možné na jednom místě odbavit více registrací jednotlivých národních ochranných známek. Mezinárodní přihlášku je možné využít ve vztahu k zemím, které jsou signatáři Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (či Madridského protokolu). Nadále je sice třeba, aby všechny takto registrované ochranné známky prošly řízením o registraci na národní úrovni, nicméně mezinárodní přihláška alespoň dává možnost využít pro registraci balíku národních ochranných známek jedinou přihlášku.
Mezinárodní přihlášku je možné založit vždy na základě určité národní přihlášky, se kterou v zásadě stojí a padá i ta mezinárodní. S ohledem na to lze proto doporučit založit mezinárodní přihlášku na základě takové národní ochranné známce, u které nehrozí vysoké riziko, že bude prohlášena za neplatnou nebo zrušena. Volba této výchozí národní ochranné známky je otázkou strategie vlastníka.
Okruh chráněných výrobků a služeb
Stejně jako jsou ochranné známky registrované vždy ve vztahu ke konkrétnímu území, jsou také registrované pouze ve vztahu k určitému zboží a službám – tedy okruhu výrobků či služeb, ve vztahu k nimž vlastník ochranné známky chráněné označení užívá. Ochranná známka neposkytuje ochranu zapsanému označení mimo vybraný soubor zboží a služeb, resp. mimo vybraný soubor zboží a služeb a zboží a služby podobné s těmi vybranými.
Seznam zboží a služeb je třeba sestavit s ohledem na konkrétní zamýšlené užití ochranné známky. Na mezinárodní úrovni existuje katalog celkem 45 tříd výrobků a služeb, ze kterých je možné vybírat při sestavování takového seznamu.
Mimo jiné, na posouzení podobnosti vybraného zboží či služeb s výrobky a službami, pro které třetí osoba užívá konfliktní označení, závisí celkové posouzení, zda v daném případě dochází k nebezpečí záměny mezi oběma označeními. (K závěru, zda v daném případě dochází k nebezpečí záměny je kromě podobnosti výrobků a služeb rovněž třeba dovodit podobnost obou označení – jde o předpoklady, aby bylo možné učinit závěr o existenci nebezpečí záměny mezi dvěma označeními a tedy rovněž pro závěr o porušení ochranné známky – pokud jeden z předpokladů chybí, není možné tento závěr přijmout; zároveň ale bez dalšího neplatí, že nebezpečí záměny existuje pokud jsou oba předpoklady splněny – k tomu je následně třeba věc posoudit opět s přihlédnutím ke specifikům daného případu).
Povaha ochranných známek
Ochranné známky představují zpravidla nehmotnou věc (dle terminologie českého práva věc v právním smyslu). Osoba, která si ochrannou známku zaregistruje se stává jejím vlastníkem a může s ní následně disponovat v podstatě stejným způsobem jako s jakoukoli jinou věcí – např. ochranou známku prodat, darovat, licencovat atd.
Vlastník ochranné známky může v souvislosti s ochrannou známkou používat symbol ®. Není to povinnost, nicméně pokud je tento symbol u chráněného označení uveden, vysílá to třetím stranám jasný signál, že označení je chráněné ochrannou známkou. (Tento symbol nezaměňovat s jiným symbolem: © – copyright – který představuje neformální výhradu autorského práva k určitému dílu a působí podobným způsobem vůči dílům chráněným autorským právem.)
Postup registrace
Celý proces začíná podáním přihlášky ochranné známky. Příslušný úřad následně provede tzv. formální přezkum zápisné způsobilosti – tedy zkontroluje, že zapisované označení či logo je možné zapsat s ohledem na obecná pravidla uvedená v právních předpisech (např. označení není popisné, vykazuje rozlišovací způsobilost, není v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy atd.).
Po podání přihlášky a zaplacení příslušného poplatku, který se liší v závislosti na území, začíná obvykle běžet lhůta 3 měsíce pro podávání námitek ze strany třetích osob na základě podobných ochranných známek. Námitky je zpravidla možné podat na základě dřívější národní ochranné známky platné na území, pro které je napadaná přihláška registrována. V případě unijní ochranné známky to nicméně neplatí. Námitky je možné podat i z titulu jakékoli dřívější ochranné známky, která je chráněna byť jen v jedné zemi Evropské unie. (Pokud má například nějaká osoba zapsanou ochrannou známku jen pro Německo, je možné podat námitky proti přihlášce unijní ochranné známky čistě na základě této národní ochranné známky. V případě české ochranné známky je možné námitky podávat jen na základě jiné české nebo unijní ochranné známky.)
Pokud při registraci ochranné známky dojde k podání námitek, řízení o nich obvykle trvá cca 6-8 měsíců a na jeho konci může dojít buď k (částečnému) odmítnutí zápisu podané ochranné známky nebo k zamítnutí námitek a zápisu ochranné známky. Podle toho, zda byly v řízení o zápisu ochranné známky podané námitky, celé řízení může proběhnout v řádu měsíců od zveřejnění přihlášky až po několik let.
Jaké jsou náklady?
Výše nákladů na registraci ochranné známky se liší v závislosti na území a počtu tříd výrobků a služeb určených pro ochrannou známku. Poplatek za registraci unijní ochranné známky pro tři třídy výrobků a služeb činí 1.050 EUR a za českou ochrannou známku pak 5.000 CZK. Za každou třídu výrobků a služeb se platí navíc a tento poplatek se liší podle konkrétního území. Náklady na mezinárodní přihlášku se stanoví dle sazebníku WIPO rovněž podle designovaných zemí.
Toto je první článek ze série příspěvků o ochraně značky. Druhý příspěvek o vztahu mezi doménovými jmény a ochrannými známkami si můžete přečíst zde a třetí příspěvek o hranicích ochrany poskytované ochrannou známkou si můžete přečíst zde.
