Značka představuje společně s produktem či službou a prodejním vektorem srdce úspěšného podnikání. Její ochranu, podobně jako ochranu samotného produktu, je proto třeba brát vážně. Způsobů, jak svoji značku chránit přitom existuje celá řada. Jak se od sebe jednotlivé způsoby liší, jejich specifika a další jednotlivosti rozebírám v sérii článků věnovaných tématu ochrany značky.
V tomto příspěvku se věnuji ochranným známkám a doménovým jménům, a zejména tomu, proč je dobré nespoléhat se jen na doménové jméno pokud jde o řádné zajištění ochrany vaší značky.
Alternativa pro ochranné známky?
Stručná odpověď na úvod: „Ne tak docela“. Mohlo by se zdát, že k ochraně značky dnes stačí zaregistrovat pouze doménové jméno. Je to jistě levnější a jednodušší. Doménové jméno svým způsobem může sloužit jako důkaz o užívání daného označení. Svému držiteli ale negarantuje žádné právo k označení jako takovému a nepředstavuje samo o sobě právní základ pro nárok vůči třetí straně. Jinými slovy, držitel doménového jména má právo zaregistrované doménové jméno užívat v rámci své činnosti (pokud tím sám neporušuje práva třetích osob), nemůže ale bez dalšího třetí osobě zamezit v užívání totožného nebo podobného označení obsaženého v zaregistrovaném doménovém jménu.
V případném sporu musí žalobce (držitel doménového jména) prokázat, že byl skutečně první, kdo dané označení začal užívat a že je pod takovým označením již zaveden do takové míry, že reálně hrozí, že koncový uživatel může sporná označení zaměnit. Pokud se toto podaří držiteli doménového jména prokázat, pak se protistrana dopustila nekalé soutěže a je možné jí další užívání daného označení zakázat. Doménové jméno může sloužit jako jeden z prostředků, jak žalobce může dokázat, že pod sporným označením skutečně vystupuje v rámci své činnosti.
Pokud má ovšem žalobce kromě doménového jména zaregistrovanou rovněž ochrannou známku, nemusí už v případném sporu proti třetí straně dokazovat, že chráněné označení skutečně užívá a že na straně veřejnosti hrozí nebezpečí záměny. To se totiž předpokládá a je to naopak žalovaný, kdo musí prokázat nebo přesvědčit soud, že užíváním totožného či podobného označení neporušuje ochrannou známku žalobce. Výchozí pozice žalobce je proto jednoznačně výhodnější, pokud má kromě doménového jména zaregistrovanou rovněž ochrannou známku.
Role ochranných známek v doménových sporech
Ochranná známka poskytuje svému vlastníkovi podstatnou výhodu rovněž v tzv. doménových sporech. V momentě, kdy si třetí strana zaregistruje doménové jméno, které obsahuje totožné či podobné označení chráněné ochrannou známkou, její vlastník se proti takovému jednání může účinně bránit buďto cestou soudního sporu nebo v rámci mimosoudního řešení sporů (ADR). V závislosti na tom, o jakou jde doménu se mohou lišit i pravidla, kterými se spor bude řídit, základní principy nicméně zůstávají podobné. Podobně jako v případě užívání značky třetí stranou, jak bylo uvedeno výše, pozice žalobce (navrhovatele) v doménovém sporu bude rovněž silnější, pokud mu svědčí starší ochranná známka k označení obsaženému ve sporném doménovém jméně. Vlastník ochranné známky nemusí složitě prokazovat, že mu svědčí práva k chráněnému označení, které je součástí sporného doménového jména zaregistrovaného třetí stranou.
Registrace ochranné známky je proto i v tomto případě nejjistější způsob, jak ošetřit práva k vaší značce a jak si zajistit, co možná nejlepší výchozí pozici v případném (doménovém) sporu. S ohledem na výše uvedené je proto vhodné registraci ochranné známky jednoznačně doporučit a nespoléhat se při ochraně značky jen na doménové jméno.
Toto je druhý článek ze série příspěvků o ochraně značky. První příspěvek o povaze ochranných známek a jejich roli při ochraně značky si můžete přečíst zde. Třetí příspěvek ze série o hranicích ochranných známek najdete tady.
